Tak jsem jednou seděl, no možná neseděl,
ale nohou jsme se opíral o klandr,
víceméně váha mého těla způsobila, že noha se mi smekla na zábradlí
a narazila na tvrdý povrch..

Cítil jsem se celkově nepohodlně,
protože pohodlí si představuju úplně jinak:
spoustu polštářů kolem dokola, malých, velkých,
vyšívaných nebo obyčejných, načechraných či přeleželých
a já do nich zabořen, zachumlán až po bradu,
ležím, mžourám a je mi moc dobře...