přezdívka:
heslo:
registrace

Minimax.cz - minimax umeni

Co je minimax?
Minimax je umělecký server pro všechny autory. Vyjádřete se! Prezentujte své malby, fotografie, poesii či prózu, komentujte ostatní autory. Více informací
Žánry
Menu
Ikonka na web
Inzerce
Kdo je online
nikdo + 6 anonymů
Reklama Google
Statistiky
TOPlist
Hromadná apatie
Mrozik - Sunday, 23.05. 2010 - 18:53:29
Téma: Próza - Povídka



„… A když jsem psala stížnost na tu servírku v lázních, bála jsem se, že se na mě bude hrozně zlobit!,“ říká Mrož Helena Mrožovi Buddymu a Gabriele.
„Eh, mimochodem, jak ta servírka Elena reagovala na vás, když jste ji dali tu čumkartu?“, dořekla Helena,
„My, eh, si to nepamatujeme!“, řekly děti,
„Jak to 'nepamatujete'?! Vždyť si pamatujete dost věcí!“, zvýšila hlas Helena,
„Ale my si to opravdu nepamatujeme!“, znervózněly děti,
„Řekněte to!!!“, řvala Helena,
„Ale my…“, řvaly děti,
„Kdyby vás chytli zločinci Harpuny, řekli byste všechno!!!“,
„Nemluv nám o nich, nebo my ti ukážeme lva!!!“,
„CO JSTE TO ŘEKLI?!?!,“ šokovaně zařvala Helena, „A jděte do koupelny se uklidnit!!!“,
Potom, co se vrátili koupelny, jim uklidněná Helena řekla: „Měli byste se začít ovládat!“,
„Ale my umíme ovládat, jen ty jsi takový nervák!“, zdůraznili děti,
„Jak jste to řekli?!“, mírně zakřičela Helena,
„Že jsi nervák a potřebuješ, aby se na tebe nazlobila ta Elena!!!“,
„COŽE?!?!“, zařvala Helena.
O něco později Gabriela řekla Buddymu: „Teta už s námi nemluví hodinu! Je asi dost naštvaná! Ani na nás reaguje“.
A tak zkoušeli všechno, aby zareagovala, pouštěli nahlas televizi, zpívali falešně, silně bubnovali, dokonce ji dávali vybuchující dárek.
„Pořád nic! Jdeme spát“, řekla Gabriela.
Té noci, když se děti probudily, Mrož Helena vstala.
„Teď konečně zjistíme, kam to teta poslední dobou chodí v noci!“, zašeptala Gabriela a za chvíli šli sledovat Helenu.
O hodinu později je už Helena zavedla na místo.
„Ták, táhla nás přes půl města,“ řekla Gabriela, schovávající se s Buddym za stromem, „ale podívejme, kam. Zatáhla nás do Terrapie [čti terapí], největší psychiatrické klinice ve městě!“,
„A taky největší duchovní!“, dodal Buddy.
„He-he-hele, chodí tam i ten kluk Ríša ze školy!“, řekla šokovaně Gabriela,
„Ten, co nás uráží a pak se chce kamarádit,“ zafrkal Buddy, „Jen nás zajímá, proč tam vůbec všichni chodí!“.
Odpověď je jistá.
„A tak mi drazí spoluobčané! Dnes jsme se sešli na druhou lekci terapie! A teď opakujte po mně…“, řekl pořadatel akce uvnitř, strčil prsty do ucha, dělal obličeje a vydával zvuky „ÁÁÁ“. Totéž i ostatní. Zvuky byly slyšet až venku.
„Tak proto je tak apatická!“, řekla Gabriela Buddymu.
„Pojďme domů!“, řekl Buddy a tak šli.
Toho rána se chystali do školy. Teprve hodinu po jejich odchodu se Helena vracela domů.
„Kde jsou děti… počkat, už vím…“, řekla.
Tou dobou ve škole o přestávce Gabriela zašeptala Buddymu: „Tamhle je Ríša! Pojďme zjistit, jak zareaguje!“, a vysypali na zem jablka. Ríša se na nich sklouzl a spadl na zem. Za chvíli beze slova vstal a jen tak odešel.
„Terapie fakt funguje!“, řekl Buddy.
Za chvíli se ozvalo silné žuchnutí a na zemi leželo deset lidí. Ti pak vstali a beze slova šli.
„I oni?“, řekla Gabriela.
„Pojďme se vypařit ze školy! Ti nám teď nic neudělají!“, řekl Buddy,
„A pojďme zjistit, z jak se zbavit jejich apatičnosti!“, dodala Gabriela.
Jenže u Terrapie bylo zavřeno.
„Copak je otevřená jen v noci?“, řekla Gabriela.
„Dobrá vracíme se do školy!“, dodal Buddy.
Ve škole začali vyčítat Ríšovi: „Ty sprostý hulváte! Proč nám musíš tak nadávat? Proč nás musíš bít? Proč nás… blablabla…“, o 10 minut později mu stále vyčítali, pak přestali.
„Tak, vyčítejme i ostatním!“, řekl Buddy.
A tak celé hodiny vyčítali a vyčítali. Nakonec vyčítali i přes školní rádio.
Najednou se ze spuštěného tranzistoru ozvala reklama: „Nyní vysíláme pořad Terrapie. Víte, jak se zcela zbavit naučené apatie? Stačí říct 'ťuk, ťuk', a všichni se proberou!“,
„To zkusíme až příští týden! Teď vládneme celé škole!“, řekl Buddy.
O hodinu později jim došly nápady.
„To už začíná být únavné!“, řekla Gabriela
„Pojďme to vyzkoušet!“, řekl Buddy.
A tak na mikrofon zakřičeli „ŤUK! ŤUK! ŤUK! ŤUK!“, a všichni se probrali.
Najednou začali zuřit: „Ti spratci nás celou dobu uráželi! A my nemohli nic udělat! Pojďme je hledat!!!“.
Mezitím se Buddy a Gabriela vrací do třídy a najednou uslyšeli rozzuřený dav. A tak Gabriela křičela Buddymu. „UTÍKEJME!!!“.
V tu dobu se doma i Helena probrala. Též zuřila: „Takhle mi včera dělali naschvály!!!“.
Později se Buddy s Gabrielou ocitli na vrcholu stožáru. Nakonec všichni, včetně Heleny, se dostali nahoru a stloukli Buddyho s Gabrielou.
A tak v nemocnici Gabriela k Buddymu: „To si budeme zatraceně stěžovat tomu Terrapie!“,
„A stejně byla apatie lepší!“, řekl Buddy.,
„Teta nám fakt neměla říkat o té Eleně!“.

KONEC
LN 22.-23.5.2010

Související odkazy
· Přidat příspěvek k tématu

Nejčtenější příspěvek na téma Próza - Povídka:
KDYŽ SE VĚŠÍ LUSTR

Hodnocení příspěvku
Průměrné hodnocení: 10
Účastníků: 5


Zvolte počet hvězdiček:
hlasovat mohou i neregistrovaní!
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti
"Hromadná apatie" | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.
Minimax.cz - umělecký server pro všechny autory
redakce & disclaimer


Powered by Copyright © UNITED-NUKE. Všechna práva vyhrazena.
35 Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.01 sekund